AKTIVNÍ PŘÍSTUP K ŽIVOTU

"Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl, či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme." Seneca

 Toto antické moudro získává, nebo spíše by mělo získávat během našich dnů čím dál víc důležité místo. Ovšem těžko říct, jestli Seneca svou myšlenkou o smyslu života řešil jeho aktivitu nebo pasivitu v té podstatě, jakou máme na mysli my teď. O nějakém "aktivním přístupu k životu" , jak fyzickém tak mentálním, se mluví většinou v souvislosti s generací seniorů. PROČ? Vždyť v seniorském, chcete-li důchodovém věku, těžíme přece z toho, co jsme "zaseli" mnohem dříve. Náš život bude mít opravdu takový smysl, jaký jsme mu sami dali TEĎ - pasivní nebo aktivní.                                                                                                                                    Dnešní doba je plná rozporů a kontroverzí.                                                                                                                 Na jedné straně touha po dokonalosti na titulních stránkách livestylových časopisů v době nadstandardního komfortu, kdy si zajedeme na burger až k okénku. Na druhé straně stále více přibývá "prostorově výraznějších" lidí a lidí se sedavým způsobem života bez jakékoliv známky aktivity. To všechno v době, která tlačí na výkon psychický i fyzický. U nás na Valašsku se říká " od futra k futru".                                                    Přitom přijmout Senecovu myšlenku a dát životu aktivní smysl je docela snadné.                                               Není nutné sprintovat jako Usain Bolt, svištět na kole jako Alberto Contador, nebo zvedat tuny železa jako Milan Šádek. Ale je opravdu důležité dát životu pohyb - tělu i duchu.                                                                   Ten pohyb začíná v hlavě, tam vzniká motivace a udržuje se disciplína.                                                             Cokoliv, co nás přiměje ke každodennímu pohybu, ke každodenní aktivitě, je v podstatě dar.                               Třeba pes, se kterým je potřeba jít každý den ven na procházku. Nechuť řídit, vlastnost sice hloupá, ale nutící vás více chodit pěšky(teda mě ). Nebo článek na FB od zkušené fyzioterapeutky, ve kterém se mimo jiné zamýšlí nad tím, jak se o sebe staráme pro budoucnost, zda budeme schopni důstojného fungování i ve stáří.   Jsem zdravotní masérka a potkávám se s různými typy klientů. Aktivními, kteří už překročili 70 let a stále si udržují pohybové návyky a pozitivní mysl (což jde většinou ruku v ruce), ale i pasivním třicátníky, kteří svůj rok žijí od jedné rehabilitace ke druhé. Z té druhé skupiny až mrazí. Co budou dělat v padesáti???                           A přitom není nic jednoduššího, než vzít sám sebe a vyrazit do lesa, na volnou lekci jógy...                           Nebo nic těžšího ??                                                                                                                                                 Vytvořit si návyk na nějakou činnost trvá 21 dní, což se ještě do konce prázdnin stihnout dá. A kdy jindy když ne TEĎ!